O mně

Jmenuji se Andrea a jóga je součástí mého života už více než dvacet let.

Na první lekci jsem přišla v patnácti letech, protože mě začala bolet záda. Dodnes si ji pamatuji. Fascinovalo mě, co všechno nám lektorka vyprávěla, a na konci přišla tradiční sestava svíčka–pluh–ryba. Dívala jsem se na ni a říkala si, že tohle přece není fyzicky možné. Časem jsem pochopila, že možné to nejen je, ale že jóga nabízí mnohem víc než jen to, co dokáže naše tělo.

K józe jsem se v průběhu let vracela, až v roce 2014 přišel okamžik, kdy jsem se jí začala věnovat naplno. V roce 2018 jsem odjela do Nepálu na první lektorský výcvik a od té doby jógu také učím. Za tu dobu jsem prošla různými přístupy – od power jógy a hot jógy přes klasickou hatha jógu až po jin jógu, funkční pohyb, jógovou terapii a trauma-senzitivní jógu. Každá z těchto cest mi něco dala a každá mě zároveň naučila, že jóga není jedna konkrétní podoba pohybu.

Jóga jde pod povrch

Fyzická praxe je pro mě prostředkem, ne cílem. Zajímá mě především to, kam nás může tělo dovést. Někdy stačí úplně základní ásana a člověk se najednou dostane někam hluboko k sobě, ke svému dechu, klidu nebo vlastnímu srdci. Právě v tom je pro mě jóga fascinující. Nemusíme zvládnout složitou pozici, abychom se dostali k něčemu podstatnému. To ale neznamená, že když přijdete na "zdravá záda", tak si se mnou "pustíte YouTube video". Pečlivě sleduji provedení jednotlivých pozic. Potřebuji vidět, jestli člověku daný pohyb pomáhá, jestli je potřeba něco upravit, nebo jestli pro něj daná varianta v tuto chvíli vůbec nedává smysl. Zároveň ale vím, že ve vašem těle nejsem, jste tam vy, já vám chci nabídnout cestu, ne ji vnutit. Čím déle jógu dělám a učím, tím méně mě zajímá, jak člověk při józe vypadá. Je mi úplně jedno, co máte na sobě, kolik stály vaše legíny a jestli ladí s podložkou. Jóga není o tom, jak vypadáte. V tom je pro mě scestná i představa, že si za svou praxi mám něco zasloužit (matchu, kávu, super protein tyčinku). Samotná praxe je dostatečnou odměnou.

Jóga mě provází už více než dvacet let. Byla se mnou v těžkých životních obdobích a opakovaně mi je pomáhala překonat. Je pro mě kotvou. Dokážu s ní lépe čelit světu, který není vždycky jednoduchý. Nevnímám ji pouze jako soubor ásan, ale jako způsob, jak se vztahovat k sobě, k ostatním lidem i ke světu. Pohyb je její důležitou součástí, ale pro mě nikdy nebyl jejím jediným smyslem.

Jak učím

Tohle zní možná trochu divně, ale pro mě je to základ ve výuce čehokoliv, a sice že své studenty mám opravdu ráda. Mám je ráda i s jejich "nedostatky" a "chybami". Zajímá mě, kdo přede mnou stojí, co si přináší, co mu jde, s čím bojuje a jak se právě dnes má. Nechci z vás udělat někoho jiného a vy si nemusíte na někoho jiného hrát. Nemusíte být silní, flexibilní ani sebejistí. Můžete být začátečník, můžete mít strach, můžete něco neumět. Nemusíte se bát být sami sebou.

To, že vás mám ráda, neznamená, že vám nikdy neřeknu, že bych něco neudělala jinak, že vás neopravím,nebo že vám nebudu klást těžké otázky. Nabídnu vám to, co jsem schopná vypozorovat svýma očima, i to, co vnímám takříkajíc třetím okem. Co s tím uděláte vy, je na vás. Chci být učitelem, o kterého se můžete opřít, ne takovým, bez kterého si neumíte poradit.

Co si přeji, abyste si odnesli

Když odcházíte z mé lekce, nemusíte mít pocit, že jste podali skvělý sportovní výkon. Mnohem víc mě zajímá, jestli se vám trochu ulevilo. Jestli se vám lépe dýchá. Jestli jste na chvíli vypnuli hlavu. Jestli máte větší pocit stability, trochu víc sebevědomí nebo třeba jen teplo na srdci a klidnější žaludek. A taky pocit, že na to nejste sami.