Trauma-senzitivní jóga: bezpečí, volba a důvěra ve vlastní tělo

Trauma-senzitivní jóga (TSJ) je přístup k vedení jógové praxe, který bere v úvahu, že někteří lidé mají zkušenost s traumatem, dlouhodobým stresem, bezmocí nebo jinými situacemi, které ovlivnily jejich vztah k vlastnímu tělu a pocitu bezpečí. Nejde o nový druh jógy ani o speciální sestavu pozic. Je to spíše způsob, jakým je lekce vedena – jak učitel mluví, jaké možnosti studentům nabízí, jak pracuje s prostorem a především jak respektuje jejich autonomii.

Základem trauma-senzitivního přístupu je bezpečí. Neznamená to, že se na lekci musí každý člověk cítit neustále příjemně nebo že se vyhýbáme jakémukoli nepohodlí. Jde spíše o vytvoření podmínek, ve kterých má člověk možnost vnímat, co se s ním děje, a nemusí se řídit představou, jak by měl správně vypadat, dýchat nebo se cítit. Důležitou součástí je proto možnost volby. Student může určitou pozici vynechat, změnit ji, odpočinout si nebo zvolit jinou variantu. Nemusí svou volbu před učitelem obhajovat.

Možnost volby často považujeme za samozřejmost. Pro člověka, který zažil bezmoc, ale nemusí být samozřejmé ani vědomí, že má právo rozhodovat o tom, co se děje s jeho vlastním tělem. I schopnost volby může být něco, co se postupně znovu učíme. Proto je pro mě v TSJ tak důležité nejen volbu nabízet, ale skutečně ji také respektovat.

Učitel jako průvodce

"Co tady mám cítit?" Tuto otázku při individuálních lekcích slýchám překvapivě často.

Trauma-senzitivní přístup mi pomohl uvědomit si, že mou rolí není nabídnout správnou odpověď. Nemohu vědět, co se v těle druhého člověka skutečně odehrává. Mohu vidět jeho pohyb, výraz nebo způsob dýchání, ale pouze on sám ví, jak se cítí. Mou rolí proto není určovat, co by měl prožívat, ale být průvodcem a vytvářet bezpečný prostor, ve kterém se může odvážit naslouchat vlastnímu tělu.

To pro mě znamená i určitý posun v tom, jak přemýšlím o pomoci. Jako učitelka mohu nabídnout podporu, vysvětlení, zkušenost nebo směr. Nemohu ale odvést práci za svého klienta. Pokud se na mě člověk začne zcela spoléhat a čeká, že mu vždy řeknu, co má dělat, co má cítit nebo která varianta je pro něj správná, může tím postupně ztrácet něco velmi důležitého – vlastní možnost volby a důvěru ve své rozhodování.

Proto se dnes snažím své studenty vést k větší samostatnosti. Neznamená to nechat je bez vedení. Znamená to vést je tak, aby se postupně mohli stále více opírat o vlastní zkušenost místo toho, aby hledali správnou odpověď u učitele.

Co mi TSJ přinesla

S trauma-senzitivním jógovým přístupem jsem se před výcvikem nikdy nesetkala. Přesto jsem při prvních praxích měla pocit, že se dotýká něčeho, co mi bylo intuitivně blízké. Dlouhodobě jsem se snažila být svým studentům spíše partnerem a průvodcem než autoritou. Výcvik mi ale dal nové pojmy a souvislosti, díky kterým jsem některé věci začala vidět mnohem jasněji.

Praxe na mě působila překvapivě uvolňujícím a osvobozujícím způsobem. Kurz se mě dotkl nejen profesně, ale i osobně. Ještě více mě utvrdil v důvěře v moudrost těla a v tom, že vnější obraz nikdy nevypovídá o celém vnitřním prožitku člověka.

Silně na mě zapůsobila také práce s jazykem, kterým učitel lekci vede. Uvědomila jsem si, jak velký rozdíl může být mezi instrukcí, která něco přikazuje, a nabídkou, která člověku ponechává prostor pro vlastní rozhodnutí. Stejně tak jsem začala více vnímat svůj hlas, způsob, jakým dávám pokyny, a množství prostoru, které studentovi skutečně nechávám.

TSJ mi přinesla především více svobody a klidu. Nejen studentům, ale i mně jako učitelce. Nemusím mít odpověď na všechno. Nemusím vědět, co je pro každého člověka nejlepší. Mohu nabídnout možnosti a důvěřovat tomu, že člověk před sebou není pouze příjemcem mých instrukcí, ale aktivním účastníkem vlastní praxe.

Jak trauma-senzitivní přístup používám ve svých lekcích

Principy trauma-senzitivního přístupu dnes přirozeně zapojuji do skupinových i individuálních lekcí. Neznamená to, že každá lekce vypadá jinak nebo že pokaždé vysvětluji, že si můžete vybrat. Mnohé z těchto principů jsou nenápadné a odehrávají se ve způsobu, jakým lekci vedu.

Dávám studentům možnosti místo jediného "správného" provedení. U některých instrukcí nechávám více prostoru pro vlastní interpretaci. Všímám si svého jazyka a hlasu. Snažím se nepředpokládat, že vím, co student potřebuje, jen proto, že jeho pohyb zvenčí nějak vypadá. A především se snažím respektovat jeho rozhodnutí.

Pro mě totiž trauma-senzitivní jóga není o tom, že musíme každou lekci udělat dokonale bezpečnou nebo předvídatelnou. Je o vytváření prostředí, ve kterém člověk nemusí svou zkušenost přizpůsobovat očekávání učitele.

Pro koho může být TSJ užitečná, aneb musím mít trauma?

Trauma-senzitivní přístup není určen pouze lidem, kteří mají diagnostikované PTSD nebo vědí, že prožili trauma. Zkušenost bezmoci, dlouhodobého stresu, náročných vztahů nebo nepříjemných zkušeností s vlastním tělem může mít mnoho podob. Někomu může být nepříjemné cvičit před ostatními, jiný těžko snáší dotek nebo určité instrukce.

Trauma-senzitivní přístup zároveň neznamená, že na každého člověka přicházejícího na lekci nahlížím jako na "traumatizovaného". Mnohé principy TSJ mohou být přínosné úplně každému – například možnost volby, méně direktivní způsob vedení, respekt k individuálním možnostem nebo prostor vnímat vlastní tělo bez tlaku na výkon.

A zároveň není potřeba mít žádný konkrétní důvod, proč si přát lekci vedenou citlivějším způsobem. Respekt, možnost volby, bezpečí a důvěra ve vlastní prožívání jsou podle mě hodnoty, ze kterých může těžit každý.

Trauma-senzitivní přístup pro mě proto není jen způsob vedení jógové lekce. Stal se optikou, skrze kterou dnes vnímám člověka, jeho tělo, učení i proces změny. A možná právě proto je pro mě jedním z nejdůležitějších posunů v mé učitelské praxi: nesnažit se člověka změnit, ale vytvořit podmínky, ve kterých může bezpečně objevovat, co potřebuje on sám.